Loni jsme hráli moravskou skupinu 2. ligy v kuželkách a shodou okolností jsme měli vylosovaný Sokol Vracov na úplný závěr ročníku. Přišel dobrý nápad vyslat do Vracova silnou výpravu, která by zdecimovala domácí fanoušky , protože nám šlo o medailové umístění. A to se skutečně podařilo. S tím pak spojit pokusně návštěvu vinného sklípku jednoho hráče místního Sokola, neboť Vracov leží ve významné vinařské oblasti.
A protože se nám v tom sklípku líbilo, víno znamenitě chutnalo, rozhodli jsme se zkusit vytvořit takovou tradici a závěr každé sezóny ukončit tímto způsobem. Loni byl tedy pokusný nultý ročník. Letos se přihlásilo 48 zájemců , odjelo nás díky jisté nemocnosti 42. Návštěva sklípku byla pochopitelně doplněna turnajem v kuželkách na krásné místní šestidráze. Od 13 hodin do téměř 18 se většina z nás potila na drahách a někteří i 2x. Jenom tak mimochodem: Zdejší městský úřad nabídl místním kuželkářům vysloužilou basketbalovou halu, zaplatil kompletní šestidráhu a……a následující nám vyrazilo dech. MÚ platí kuželkářům veškeré energie. Kuželkáři si platí náklady na činnost a hrací materiál. Ročně pak městskému úřadu zaplatí symbolickou 1 korunu pronájmu. Takže jim stačí udělat 4x za rok turnaje a mají finančně vystaráno. Na padavou krásnou šestidráhu každý rád přijede. Ale je třeba spravedlivě podotknout, že tyhle královské podmínky nemají ani zdaleka všude.
Pak už následoval přesun do sklípku, který se na nás výborně nachystal. Na stolech bylo vše, na co si lze jenom vzpomenout. Salámy,šunka,nakrájené klobásky,sýry, slané variace, posléze pak výtečná tlačenka. Skvělá obsluha pak mizející ingredience bleskově doplňovala. A živá hudba. Pan profesor matematiky a fyziky-vynikající harmonikář-tam měl elektronickou harmoniku, automatického bubeníka a nádhernou klasickou pianovku. Samozřejmě, že i zpíval. Zahrál na co si kdo vzpomněl. O pauze, když už nálada vystoupala na bod varu, tam pak hodil produkci skupiny Kabát. A tady se mně jejich drsné písničky s neméně drsným, pravdivým textem poprvé líbily. Křepčili jsme jako o život a ta hudba nás rozpalovala do běla. Prostě nádhera. Ve sklípku byla samozřejmě ochutnávka vín a podle toho si každý pak objednával to „svoje“. Měl jsem tam kamaráda, , respektovaného znalce vína a milovníka červeného, který po ochutnávce všech červených vín prohlásil, že bude pít tentokrát víno bílé, protože tomu červenému něco chybí. A vlídný sklepmistr bez mučení souhlasil, že loňský rok červeným odrůdám zrovna moc nepřál. Vítězilo většinou zelené sylvánské s chardonnay a šedé veltlínské. Všichni se výborně bavili, ale málo platné, mladší ročníky mají větší výdrž a tak ti dříve narození kolem půlnoci odcházeli. Jestli si ale někdo myslel, že se ráno probudí vyspalí do růžova, tak to ne. Každá vracející se vlna dávala světu hodně hlasitě najevo, že už jsou zde. I témata se řešila různá. Mezi ta lehčí bylo prohlášení jednoho nočního vlka, že tady se tedy dnes v noci píchat nebude. Ty hlubší filozofie zase nechtěl rozebírat můj příjemně ovíněný mozek. Kupodivu ráno kolem 9 hodiny byli všichni čilí, ale stejně, jako loni se i letos objevila bledá tvář, které chyběla ta zdravá červeň. Dopoledne byl pak ve sklípku nákup vína domů plus určitý léčebný proces, který velel, že čím jsi se zkazil, tím se musíš napravit. A i to bylo v režii vlídného sklepmistra. Někteří tu nápravu přehnali, takže v tom lítali zas, ale vše bylo OK. Po obědě jsme kolem 13 hodiny opustili hezké moravské městečko a po několika zastávkách, kdy rozzlobené ledviny vykazovaly zvýšenou činnost jsme se šťastně dostali domů. Na kruháči u Billy jsme pak absolvovali vítězné kolečko na důkaz, že se nám výprava líbila. Tak jako módní ikony, které nešijí u Versace, jako by nebyly, tak u hořických kuželkářů platí, kdo nebyl ve Vracově ve sklípku, jako by nebyl. Možnost nápravy je až za rok.
+420 605 236 149
