SKK Hořice

Hvězda Trnovany. Postoupili stejně, jako my z druhé ligy na třetím místě. My na druhém. Ale v jejich středu byly dvě vysoké karty, které celý zápas rozhodly. Ony samy zařídily 4 body pro hosty a nám nezbývalo, než bojovat o bod. Museli bychom ale vyhrát další čtyři duely. A neměli jsme k tomu zase tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ivan Vondráček by musel porazit hostujícího Kandla. Ivan zatím ale hraje daleko lépe venku, než doma. A další věc je , že ve třetí rundě byla situace velice  vypjatá a kromě vlastního kuželkářského umu tady hrála podstatnou roli i psychika. Asi málokdo by chtěl být v roli Radka Košťála a Ivana Vondráčka.  Soupeř disponoval dvěma hráči, kteří hodili číslo, o kterém se našim může v této době jenom zdát. Z našich zahráli velmi dobře Martin Hažva a Vojta Tulka. No a ani 6 výkonů Vojty Tulky by nedosáhlo na soupeřovo číslo. Výkony kolem 640 u nás momentálně berou jasně body  a získají značný kuželkový náskok. My momentálně nemáme hráče, který by se těmto číslům byť jenom přiblížil. Takoví hráči  jako Jedlička, nebo Koubek  pak jsou tou rozhodující váhou na misce vah. Jejich agresivní  hody se spoustou hodových devítek  mají rozhodující platnost v dorážkové.  A je docela obehraný refrén , že my souboje v první lize prohráváme právě dorážkovou. Jak pravil jeden výborný hráč Rokycan, hrající v Německu, Viktor Pytlík. Je bezpodmínečně nutné umět všechny čtyři ulice. Bez nich to prostě nejde. Druhý hod musí být, až na výjimky, ten finální.

(ZD)